Recenzenti: prof. PaedDr. Zdenka GADUŠOVÁ, CSc. prof. zw. dr hab. Emil T O K A R Z KATALOGIZACE V KNIZE- NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Literatura jako svědectví paměti: sborník prací k životnímu jubileu prof. PhDr. Iva Pospíšila, DrSc. / pod redakcí Libora Pavery. -- [Bašť]: Verbum Praha, 2022 Částečně anglický, polský, ruský, slovenský a ukrajinský text Obsahuje bibliografii ISBN 978-80-88507-00-0 (vázáno) * 82.0-051 *[80(=16)+908(4)]-051 * 82.0 * 80(=16)+908(4) * 821.16 * 82:316.7 * (048.8:082) ' (082.2) -Pospíšil, Ivo, 1952 květen 14- literami vědci - Česko - 20.-21. století - slavisté - Česko - 20.-21. století - literární věda - slavistika - slovanské literatury - literatura a kultura - kolektivní monografie -jubilejní publikace 82 - Literatura. Literární život [11] LITERATURA JAKO SVĚDECTVÍ PAMĚTI SBORNÍK PRACÍ K ŽIVOTNÍMU JUBILEU prof. PhDr. IVA POSPÍŠILA, DrSc. Pod redakcí Libora Pavery Vědecká rada V E R B U M : P R A H A , z. s. prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc. (Univerzita Palackého, Olomouc); prof. PaedDr. Zdenka Gadušová, CSc. (Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra); prof. PaedDr. Alena Hašková, CSc. (Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra); prof. W S H dr hab. Michal Kaczmarczyk (Wyžsza Szkola Humanitas, Sosnowiec); prof. PhDr. Eva Malá, CSc. (Ostravská univerzita, Ostrava); prof. PhDr. Libor Pavera, CSc. (Vysoká škola ekonomická v Praze); prof. PhDr. Dušan Pavlů (Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave); prof. PhDr. Ivo Pospíšil, DrSc. (Masarykova univerzita, Brno); prof. dr hab. Dariusz Rott (Uniwersytet Slaski w Katowicach); prof. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc. (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích); prof. U E K dr hab. Zbigniew Widera (Uniwersytet Ekonomiczny w Katowicach). © Libor Pavera, za redakci sborníku a autory, 2022 © Verbum: Praha, 2022 ISBN 978-80-88507-00-0 VERBUM PRAHA 2 0 2 2 O B S A H JUBILANT IVO POSPÍŠIL L i b o r Pavera Poctivá služba literatuře, jejím autorům a vědě o ní Bibliografie badatelské a tvůrčí činnosti Iva Pospíšila (výběr) I32I TEXTY O j i t r a ^íepBHHCKaa MucmmecKoe KOK peu,enmueHuů napadoKc: KJiwneeue acneKinu nosmuKu 1391 Josef D o h n a l Pulzacejako literárněvědný pojem?Poznámka k inovativnímyšlence I. Pospíšila I69I P o M a H /J3MK paHu,u3CKasi uHmepnpemau,usi „pyccKOZo Huzunmua": flocmoeecKUŮ Ha MaHxsmmeHeAHdpe TmoKcuaua /79/ A n t o n Eliáš Vývoj ruského románu 19. storočia ako „work in progress" /86/ Jiří F i a l a - M a r i e Sobotková Polský básník Tadeusz Komár, účastník lednového povstání 1863-1864 internovaný v Olomouci l97l A n n a Gawarecka Rok 194% rok 1968 - róine spojrzenia na Armiq Radzieckq w literaturze czeskiej /115/ M a r k o Juvan The Poetics of Slovenian Late Modernism: Lyrical Poetry without Emotion? /136/ Jana Kostincová Web - pavučina - Llaymuna i univerzální knihovna. Čtení jako závrať /150/ Krištof Jacek Kozák Poetry in Slovenian Court: The Case of Tomai Šalamún /I57/ Petr Kučera Spirituální poezie jako překračování hranic /I74/ Jiří Kudrnáč Český literární impresionismus. K jeho cestám a podnětům /186/ Petr Kyloušek Indiáni a kolonisté: o jedné z identitárních představ indiána v quebecké literatuře /203/ Giuseppe Maiello Pátrání po slovanském tricksterovi I223I O. B. MapqeHKo ľlo33usi Mucnu u pyccKast cfmnococfmsi eceeduHcmea: Hemmopue 3aMerriKU o Eezeuuu EapamuHCKOM I234I Zdeňka Matyušová Pěšinkami času tušenia vzpomínek /241/ 8 A l e n a Mikulášková - Alexej Mikulášek Petr Grigorjevič Bogatyrev jako překladatel Haškova Švejka: několik poznámek k poly stylovosti a polylingválnosti českého textu v zrcadle ruského překladu I254I L u d m i l a M n i c h Jlo icmopii YKpamcbKozo LUeKcnipiecbKozo Toeapucmea /287/ R o m a n M n i c h „Horno Europae Centralis" uau uccnedoeamenbCKasi npoóneMa I296I Natália Muránska Na margo románu Viktora Pelevina t /309/ H a T a j m a HnKopaK CneywfiuKa Kuuopeyenyuu JiumepamypHOŮ ôannadu («EyKem» <Í>A. Epaóeya) /321/ L e n k a Odehnalová Tvorba F. M. Dostojevského v interpretaci profesora Iva Pospíšila /34i/ Libor Pavera K současné metodologii poznávání středověké lyriky Zdeněk Pechal POMOH M. Topmozo u ncaHp noeecmu 1367i M i l a n Pokorný Dialog, metoda, morálka /375l C T a m i c n a B PMJIOB Hpoifieccop MBO Hocnuuiun u cospeMennasi cnaeucmuKa I379I 9 Dariusz Rott Krystyna Poniatowska w šrodowisku Jednoty Brači Czeskich w Lesznie M i c h a e l a Soleiman pour H a s h e m i Orhan Pamuk nejen ve vztahu k ruské literatuře /400/ Jaroslav S o m m e r O kontinuitě a dialogu /4I5/ Patrik Senkár Filozoficko-nekonečné krištáľové planéty Anny Kaliankovej zo slov, veršov a básní I426I Václav Štěpánek Odpovědnost literárních tvůrců za prohlubování nacionalismu v Jugoslávii koncem 70. a v první polovině 80. let 20. století /441/ AněHa TbraHHHHa MemodonozmecKoe paeuoeecue: apeamnasi KOHyenyusi Meo Flocnumuna I465I MapHHa YpTMHHijeBa KoHu,enu,usi pyccKoti numepamypu u numepamypoeedeHusi e HaynHOM uacneduu npoifieccopa M. Flocnumuna I489I František Všetička Poetika Soykových dětí Viktora Dýka l499l Miloš Zelenka Vzpomínka poněkud netradiční (Ivo Pospíšil „nevědeckýma" očima) /507/ A n n a Zelenková Komparatistika ako edukačný prostriedok porozumenia a komunikácie /5I5/ V i e r a Zemberová Marginália o texte a interpretovi DOKUMENTY František Všetička Pospíšil (rispet) /543/ Fotopříloha s komentáři /545/ Petr Kyloušek Relations des Jésuites. Díl I.-VI. Montreal: Editions du Jour, 1972. VALERO P E N A A n a Isabel. Le pouvoir de la parole dans les relations franco-amérindiennes en Nouvelle-France au X V I P siěcle. Globe, 6,1, 2003, s. 151—169. VALERO P E N A A n a Isabel. Les langues amérindiennes: un obstacle dans 1'evangelisation. Cahiersfrancophones d'Europe centre-orientale 12. Pécs, 2002, s. 75-88. VTMONT, Barthélémy. Relation de la Nouvelle France, en 1'Année 1645, Traitté de la paix entre les Francois, Iroquois et autres nations. Relations des Jésuites, Díl III. Montreal: Editions du Jour, 1972, s. 23-35. VOLDŘICHOVÁ BERÁNKOVÁ, Eva. De 1'« ensauvagement » de la littérature québécoise. In: K R O K E R , W. a J. Zbierska-Mošcicka. eds. Au croisement des cultures, des discourset des langues. Tome I. Warszawa: Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, 2021, s. 48-53. prof. PhDr. Petr Kyloušek, CSc. Ústav románských jazyků a literatur Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně kylousek@phil.mun i. cz P Á T R Á N Í P O S L O V A N S K É M T R I C K S T E R O V I GIUSEPPE MAIELLO (PRAHA) T i t l e : In the Search for the Slavic Trickster Klíčová slova: Trickster, Veles, Slovanská mytologie, Interpretatívní sémiotika Abstrakt: Krátká studie věnovaná jubileu prof. Iva Pospíšila se soustředí n a slovanského b o h a Velese (Volos), známého díky některým staroruským a západoslovanským pram e n ů m a také díky jazykovým a folkloristickým paralelám. A u t o r kromě toho, že uvádí některé z nejznámějších studií věnovaných Velesovi n a straně jedné a mytologické postavě trickstera n a straně druhé, navrhuje použít dnes již zobecněnou kategorii trickstera také pro slovanského b o h a Velese. Přijmeme-li hypotézu, která již byla vyslovena v rámci studií tartusko-moskevské sémiotické školy, avšak dále nerozvíjena, že Veles je tricksterem slovanské mytologie, můžeme pochopit i ambivalence, které badatelé připisovali postavě Velese. K e y w o r d s : Trickster, Veles, Slavic mithology, Interpretative semiotics Abstract: T h e short study - dedicated to the jubilee of prof. Ivo Pospíšil - focuses o n the Slavic god Veles (Volos), k n o w n through some O l d Russian a n d West Slavic sources as well as t h r o u g h linguistic a n d folklore parallels. In addition to presenting some of the best-known studies devoted to Veles o n the one h a n d a n d the mythological figure of the trickster o n the other, the author proposes to use the n o w generalized category of trickster also for the Slavic god Veles. If we accept the hypothesis, w h i c h was already expressed w i t h i n the studies of the Tartu-Moscow Semiotic School, but not further developed, that Veles is the trickster of Slavic mythology, we can also understand the ambivalence that the researchers attributed to the character of Veles. U V O D Všechny mytologie naší planety mají ambivalentní postavu, se sklony zároveň ke správnému i k nesprávnému. Jedná se o postavu s mladým a starým tělem zároveň, která mluví rafinovaně i vulgárně. Zkrátka bytost, která může představovat jak život a energii, tak i smrt a temnotu (tuczyňski, 2012, s. 17m.). Tato postava, kterou již zkoumali různí autoři, z nichž asi nej citovanější je Michail Michajlovič Bachtin (1965), je v posledních letech stále častěji nazývána trickster. 223 Giuseppe Maiello Nevíme přesně, proč se pojem trickster prosadil ve vědecké literatuře, a to i v Evropě, oproti jiným pojmům jako picaro, der Schelm či mnoha dalším, včetně českého a slovenského šibala. Nejpravděpodobnější odpověď může spočívat ve skutečnosti, že termín trickster byl používán některými západními, hojně citovanými módními autory, jakými byli Carl Gustav Jung (1956) a Joseph Campbell (1959). Jungova studie o tricksterovi byla poprvé publikována v němčině v Curychu. Jak Jung, tak americký antropolog Paul Radin, a také maďarský religionista Karl Kerényi původně (1954) použili termín schelm k označení prostopášného darebáka, jejž jsou naši překladatelé zvyklí překládat různými slovy, jako třeba šprýmař u nakladatelství Slovart (srov. Willis, 1997), nebo šibal u nakladatelství Dobrá (srov. Radin, 1995), nebo trickster u nakladatelství Argo (srov. Campbell, 2017) atd. Radin, Kerenyi a Jung již v anglickém překladu svého svazku neměli problém si osvojit termín trickster, který takto začal silně vstupovat do následné antropologické a historicko-náboženské literatury. Dnes studie o tricksterovi nachází další souvislosti a podklady k zamyšlení, především díky literárněteoretickým a teatrologickým studiím, zaměřeným na komedii a grotesku. Není však těžké si nevšimnout, že v publikacích středoevropského a východoevropského původu je trickster vnímán jako postava cizí slovanskému světu. Domácí komparatisté, kteří se přece tricksterem, resp. „šibalem", zabývali, ho spojovali pouze s pikareskním románem nebo se samotnou commedia delľarte. Mezi pravděpodobné „slovanské trickstery" byli třeba zařazeny Hitar Petar (Mollov, 2008), Hloupý Honza a odvozeniny (Vlašín, 1984, s. 273; Kandert, 2020, s. 113), Kozák Mamaj (Bušak, 2002) a několik dalších. C H A R A K T E R I S T I K Y T R I C K S T E R A Každá archaická kultura na planetě měla pravděpodobně svého trickstera, či spíše mytologickou postavu, kterou budeme nazývat také trickster, právě proto, abychom podtrhli její univerzální charakter. 224 Pátrání po slovanském tricksterovi Univerzální vlastnosti trickstera jsou podle Nikoly Danišové (2021) definovány následovně: • Absence vnitřního vývoje: Tricksteriáda neobsahuje zakládající arcitematický algoritmus iniciační cesty hrdinů, tj. tricksterská postava nepodstupuje typicky hrdinské zkoušky; • Ambivalentnost: Nepředvídatelná oscilace tricksterské postavy mezi pozicemi chytrý hrdina/lakomý blázen a nebo rozštěpení tricksterského archetypu do charakterově ploché figurální dvojice chytrá postava (hrdinství) - hloupá postava (škodič); • Liminarita: Existence na pomezí, hermafroditizmus, překračování konstituovaných pravidel a narušování struktur (fiktivního) univerza, ve struktuře mýtu plní mediační funkci „prostředníka" mezi dvěma různorodými semiopóly; • Vychytralost: Škodolibé žertování, podvodné triky a iluze, nepředvída- telnost; • Metamorfní motiv: Přeměna jako lest (kostýmy, masky, čarovné přetváření podoby, iluzorní přeměna prostředí), kreacionistické a destruktivní schopnosti (moc kosmologické transformace); • Komická poetika tricksterových příběhů: Tricksteriády a postava trickstera patří k různorodým projevům lidové kultury smíchu, resp. pikareskní mytologie. Poetika tricksteriád a ikonizace tricksterské postavy využívá estetické výrazové kategorie typické pro komediální žánry (satira, fraška, grotesknost, absurdnost, lascivnost, obscénnost, skatologie, hyperbolizace, hravost). Ale tricksteři literární a divadelní kultury renesanční Evropy by se nemohli narodit z ničeho nic, kdyby sami neměli archetyp, nejspíš božský, který je předcházel, a hrál zásadní roli při formování předkřesťanské kultury různých evropských etnických skupin. Pro badatele bylo snadné identifikovat například v Loki postavu trickstera par excellence v mytologii Seveřanů, nebo identifikovat v Hermovi trickstera starých Řeků (srov. Hyde 1998), avšak téměř nikdo si nepoložil 225 Giuseppe Maiello otázku, zda bylo možné definovat jedno z božstev uváděných písemnými prameny jako archetyp trickstera u Slovanů. Exotická povaha tohoto termínu a skutečnost, že trickster byl v badatelům dostupné literatuře spojován nejčastěji se zvířaty, až již s exotickými, jako je např. kojot, ale také se zcela běžnými, jako je krkavec, považovanými za příliš vzdálené od spojování s božstvem, vedly k závěru, že v středoevropské a východoevropské kulturologii se neuvažovalo o hledání trickstera také ve slovanských starožitnostech. Pátrání po tricksterovi ve slovanské mytologii by však nemuselo být příliš obtížné, v případě většího zájmu badatelů o toto téma. Situace se začíná vyvíjet v produktivním smyslu až v posledních letech. Trickstrem se ve střední Evropě v současné době zabývá intenzivně nitranská sémiotička N. Danišová (srov. Danišová, 2018; 2020; 2021; Danišová-Cechová, 2019). Danišové neunikly staré studie známých sémiotiků tartusko-moskevské školy Vjačeslava Ivanova a Vladimíra Toporova, kteří díky lingvistickému srovnání — zejména s baltskými jazyky — teoretizovali o možnosti, že slovanský bůh s vlastnostmi trickstera není nikdo jiný než Veles (srov. Ivanov-Toporov, 1973). Veles a jeho baltský „spřízněnec" Velnias „pôvodne plnili funkciu mytologických bohov-podfukárov" (Danišová, 2021, s. 166), proto je lze dát do přímého vztahu s Lokim, tj. s uznávaným tricksterem skandinávské mytologie. Tímto způsobem je možné otevřít dokořán dveře již nějakou dobu pootevřené V. V. Ivanovem a V. N. Toporovem, kteří si uvědomili, že Veles byl pravděpodobně právě slovanským tricksterem, ale bohužel nešli v úvaze dál. To znamená, že se jim nepodařilo - navzdory jejich nesporné autoritě — vytvořit specifický zájem o toto téma ani mezi filology, ani mezi antropology neindoevropeisty. V E L E S " C K O T H H E O F V O Velesovi, jak víme, existuje jen malý počet rukopisných zdrojů a obvykle jsou to pouze náznaky o něm. Pokud jde o prameny v církevní slovanštiPátrání po slovanském tricksterovi ně, máme několik málo textů, ve kterých se objevuje jméno Veles (Volos). Ve většině textů je jméno Veles (Volos) doprovázen atributem CKOTHH 6 o r : • „...a Ojiera c My>KaMH ero BO^HTIH npHcnraTB no 3aKOHy pyccKOMy, H KJIHJIHCB Te CBOHM opy>KHeM H LlepyHOM, CBOHM 6oroM, H BOJIOCOM, 6oroM CKOTa, H yTBepflHjra Mnp" (PVL a.a. 907, ed. Lichačev, 2003); • ECJIH >Ke He coôjiiOfleM M M H e r o - ; n i 6 o H3 C K a 3 a H H o r o pam>me, nycTB a H Te, KTO co MHOK) H no,í],o MHOK), 6yii,eM npoKjiHTbi OT 6 o r a , B KOToporo BepyeM, — B ľ l e p y H a H B Bo;ioca, 6 o r a CKOTa, H ija 6y,o,eM>Ke;i TM, KaK 30JI0T0, H CBOHM opy>KHeM noce^eHBi ôy^eM (PVL a.a. 971, ed. Lichačev, 2003); • MOJIHTCH O r H e B H nOflT> OBHHOMT), B H J i a M t , MOKOHIBH, CuMy, PBrjry, ľlepyHy, Bo;iocy CKOTBIO 6 o r y , X^pcy, poiry, po^aHHiiHMi) H BcfeMT> npoKjiHTBiMT) 6oroMT> HXT> (Kázání jakéhosi milovníka Krista horlícího pro pravou víru, ed. Gaľkovskij, 1913); • BOJIOC 6 o n > CKOTÍH, ôfliiie y HHXT> BO BejíHKOÍí necm (Gustynskaja letopis', ed. Anchimjuk et al., 2003); • Mfloji BOJIOC, KOToporo Ha3BiBaiOT 6oroM CKOTa, n o B e j i e j i BopBaTBCH B peny rioHařÍHy (Život sv. Vladimíra, ed. Srezněvskij, 1897); • ...Plfloji, eMy >Ke KjiaHHeTacn CHH, 6BICTB BOTIOC, cnpe^B CKOTHH 6 o r (Legenda o založení města Jaroslavl, ed. Mansikka, 1922). Dalšími staroruskými rukopisnými texty, ve kterých je doloženo jméno Veles (Volos), jsou Život Avraamije Rosotovského, Chození Bohorodičky po mukách a Slovo o pluku Igorově. O Velesovi se ještě píše: • - v kronice Matěje Stryjkowského z roku 1582: [Vladimír] kázal zárazem lamač, tluc i z gruntu wywracaé barwany Charssa, Striba, Mokossa, a Wlossa barwana, który byl mian za bydlf cego i lešnego boga (jako byl u Arkadów Pan Faunus, etc.) kázal w wychód pospolitý wrzucié i w nieczystošciach utopié (ed. 1846, t.4, s. 132); 226 227 Giuseppe Maiello • v kázání z konce 15. století jistého kněze pod obojí z Litoměřic: Ecce! m i homines! ad quid peccata inducunt hominem, quod fit jumentum, quod fit diabolus! O! nechmež již tiech hřiechuov u Velesa! (Hanuš, 1863, s. 34). • v Tkadlečkovi: jakýť jest črt aneb ký Veles aneb ký Zrnek té proti mně zbudil a navedl! (Tobolka, 1894, s. 531) • u Tadeáše Hájka z Hájku: ...kde těch marností ti lidé nasbírají, aneb ký Veles jím jich našepce (Dvorský, 1891, s. 238). • v českém překladu Sirachovce: Takž budeš potom to teprva litovati a s takovou neodbytnou koupi sobě postyskovati, a vinšoval by sobě a ženě své zlé toho přál, aby divokou husi byla a někam k Velesu za moře zaletěla a věčně se domův nenavrátila (Jireček, 1875, s. 408). Skutečnost, že středověcí ruští hagiografové a kronikáři zdůrazňovali fakt, že Veles byl CKOTHH 6or, zatímco pro všechna ostatní božstva vladimirského panteonu nebyly dány žádné atributy, přiměla učence k mnoha přemýšlení a vznikly různé teorie. K této okolnosti se přidává další zvláštnost, o které se také dlouze diskutovalo zejména v ruské filologii a religionistice. Jde o nepovýšení idolu Velese Vladimírem v roce 980 vedle ostatních božstev tzv. „slovanského panteonu", nebo alespoň to, že se o tom PVL nezmiňuje. Přesto patřil Veles k důležitým postavám předkřesťanské ruské víry Na tyto dvě podivnosti týkající se postavy Velese odpovídáme, že byl jistě jednou z entit, které Slované respektovali, ale na rozdíl od ostatních kulturních hrdinů je Veles zároveň i antikulturním hrdinou a škůdcem. Negativní vlastnosti Velese byly pociťovány ještě před tím, než ve slovanské společnosti začal proces christianizace. Poté bude Veles považován pouze za škůdce, neboli čerta folklóru (přičemž kladné prvky božství získá sv. Blažej). 228 Pátrání po slovanském tricksterovi Když se spojí dva prvky - kulturní hrdina a antihrdina - v mytologické postavě, máme pravděpodobně co do činění s tím, čemu se říká trickster. Není také bezvýznamné poznamenat, že CKOTHH 6or je bůh pastýřů. A bohem pastýřů v řecké mytologii nebyl nikdo jiný než Hermes, reprezentovaný jako pohledný mladý muž schopný rychle překonat velké vzdálenosti, ale také jako hytifalický vousatý starší bůh. A vousatý byl jistě také Veles, jestli vezmeme v úvahu, že ještě v 19. století na jihu Ruska žnečky vzaly hrst klasů a zkroutily je nad kořeny a ohnuly je na zemi. Tomuto aktu se říkávalo „zavinouti Velesovi brado" nebo „nechati Velesovi hrstku zlatých klasův na bradu" (Tobolka, 1894, s. 532). Z Á V Ě R Naše velmi krátká úvaha o Velesovi není náhodná. Toto je pouze začátek nových studií o Velesovi a o tricksterovi, v nichž plánujeme pokračovat ve spolupráci s dalšími badateli. Tyto studie jsme však chtěli věnovat váženému profesorovi, jehož jubileum sedmdesátin si tu připomínáme. I on byl kulturním hrdinou naší malé komunity slavistů, shromážděné kolem jeho brněnské pracovny. Náš profesor změnil náš svět, naše myšlení a vztah k mezinárodnímu společenství učenců slovanské filologie (chápané v širokém slova smy­ slu). Pro některé byl naopak považován za antihrdinu, což je atribut, který je dnes často přisuzován těm, kdo mají kreativní přístup k vědě a vyznačují se otevřeností, která překonává omezenost těch nejzatuchlejších částí akademického světa. Náš oslavenec však není žádný trickster. V tricksterovi se pozitivní a negativní prvky spojily v mytologickou postavu, která jako všechny mytologické postavy zahrnovala aspekty lidské psychologie, které ještě nebyly odtrženy od filozofických abstrakcí, které umožnil psaný jazyk. Dnes již nejsme schopni identifikovat jednotnost v protikladu, stejně jako se kulinářské chutě stále více staví do kontrastu - syrové a vařené (Lé- 229 Giuseppe Maiello vi-Strauss, 1964) nebo slané a sladké (Jakobson 1965), a z tohoto důvodu lpíme na stále radikalizovaných a stále méně racionálních pozicích. Nám připisované charakterové aspekty neodpovídají žádné realitě v nás samých, ale jsou pouze odrazem a možná i přáním našich příznivců na jedné straně a našich odpůrců na straně druhé. V případě Velese, podobně jako u jiných tricksterů či jiných mytologických archetypů, které jsou výsledkem archaické psychologie, která ale zároveň více inklinovala k hlubšímu pochopení reality, je místo toho jasná a zjevná tzv. coincidentia oppositorum, souhrn protikladů. A i nám to může být jasnější, i když písemných zdrojů je málo. Veles mohl být zbožňován a zároveň ostrakizován, aniž by ho kdy byl někdo zneuctil. Byly to jiné časy, určitě šťastnější než ty současné, alespoň tam, mezi Dněprem a Donem. Pátrání po slovanském tricksterovi L I T E R A T U R A A N C H I M J U K , JU. V., S. V. ZAVADSKAJA, O. V. N O V O C H A T K O A A . I. PLIGUZOV, eds.: Gustynskaja letopis'. In: Polnoje sobranije russkich letopisej T. 40., SPb: Dmitrij Bulanin, 2003. ISBN 5-86007-200-7. BACHTIN, Michail Michajlovič: Tvorčestvo Fransua Rable i narodnaja kuVtura srednevekov'ja i Renessansa, Moskva: Chudožestvennaja literatura, 1965. BUSAK, Stanislav Michajlovič. Smíchova kuľtura ukrayins'kogo národu u tvorach «Kozak M a maj» ta «Zaporožcjach» Hli Repina. Skarbnicja ukrayins'koyi kuľturi. 2002, 3, 72-79. ISSN 1996- 1502 C A M P B E L L , Joseph: Primitive Mythology: The Masks of God. Vol. I. New York: Viking, 1959. ISBN 9780670003006 C A M P B E L L , Joseph: An Open Life: Joseph Campbell in Conversation with Michael Toms. Burdet: Paul Brunton Philosophic Foundation, 1988. ISBN 9780943914473. C A M P B E L L , Joseph: Tisíc tváří hrdiny. Přeložila Hana Antonínova. Praha: Argo, 2017. ISBN 978- 80-257-2184-1. DANISOVA, Nikola: Animal transformation as a deserved punishment in archnarratives. Ars Aeterna: Literary Studies and Humanity. 2018,10 (2), 18-31. ISSN 1337-9291 DANISOVA, Nikola: Trest ako činiteľ hrdinovej transformácie v arcinaratívoch. In: Porównania. 2018, 22(1), 303-314. ISSN 1733-165X. DANISOVA, Nikola - ČECHOVA, Mariana: Prolegomena k pramotívu premeny a prechodu. Praha: Verbum, 2019. ISBN: 978-80-87800-52-2. D U M E Z I L , Georges: Mitra-Varuna: Essaisurdeux representations indo-europennes dela souverainete, Paris: Gallimard, 1948. D Y N D A Jiří: Slovanské pohanství ve stredovekých ruských kázáních. Praha: Scriptorium, 2019. DVORSKÝ, František: Tadeáš Hájek z Hajků, Časopis Musea Království Českého. 1981, 65, s. 229-247. GAĽKOVSKIJ, Nikolaj Michajlovič: Bor'ba christianstva s ostatkami jazyčestva v Drevnej Rusi. — T. 2. Drevněrusskije slova i poučenija, napravlennye protiv ostatkov jazyčestva v národě. Moskva: A. Sněgirevoj, 1913. G O L E M A Martin: Stredoveká literatúra a indoeurópske mytologické dedičstvo, Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 2006. ISBN 80-8083-311-7. HANUŠ, Ignác Jan: Malý výbor ze staročeské literatury. Podle rukopisův C. K. knihovny vysokých škol pražských XIV—XVII. Století posud z větší části neústěných, Praha: Kober, 1863. H Y D E , Lewis. Trickster Makes This World: Mischief, Myth, and Art. New York: Farrar, Straus and Giroux, 1998. ISBN 978-0374279288 IVANOV, Vjačeslav Vsevolodjevič - Toporov, Vladimir Nikolajevič: A Comparative Study of The Group of Baltic Mythological terms from the root *vel-. Baltistica 1973, 9 (1), I. JAKOBSON, Roman: Szczupak po polsku, Prace Polonistyczne. 1965, 20,132-141. JIREČEK Josef: O slovanském bohu Velesu, Časopis Musea Království Českého. 1875,49(1), 405- 416. 230 231 Giuseppe Maiello JUNG, Carl Gustav: Zur Psychologie der Schelmenfigur. In: Radin, Paul, Der göttliche Schelm, Ein indianischer Mythen-Zyklus. Zürich: Rhein, 1954,456-488. KANDERT, Josef: Náboženské systémy: človek náboženský a jak mu porozumét. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-3166-7. LÉVI-STRAUSS, Claude: Mythologiques, t.I: Le Cru et le Cuit, Paris, Plön, 1964. LICHAČEV, Dmitrij Sergejevič, ed.: Povést vremennych let. Moskva-Augsburg: Werden, 2003. LUCZYŇSKI, Michal. Definicja kognitywna teonimu Weles-Wolos: Etnolingwistyczna próba rekonstrukcji fragmentu slowiaňskiego tradycyjnego mitologicznego obrazu áwiata. Studia Mythologica Slavica. 2012,15,169-178. M A N S I K K A , Viljo Johannes: Die Religion der Ostslaven. T.I Quellen. Helsinki: Suomalainen Tiedeakatemia 1922. PETRUCHIN, Vladimir Jakovlevič: Drevnjaja Rus'. Narod. Knjaz'ja. Religija. In: V. Ja. Petruchin, ed. Iz istorii russkoj kuľtury. T. I (Drevnjaja Rus'), Moskva: Jazyki russkoj kuľtury, 2000. ISBN 5-7859-0093-9. PROFANT, Martin a Nad'a PRO FANTO VÁ: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů, Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-011-X RABE, Johannes Emil: Kasper Putschenelle. Historisches über die Handpuppen und althamburgische Kasperszenen. Hamburg: Quickborn, 1924. RADIN, Paul, KERÉNYI, K. a Carl Gustav JUNG: Der göttliche Schelm. Ein indianischer Mythen-Zyklus. Zürich: Rhein, 1954 RADIN, Paul: The Trickster: A Study in American Indián Mythology with commentaries by Karl Kerényi and CG. Jung. New York: Bell, 1956. RADIN, Paul (KERÉNYI, K . - J U N G , C. G ) : Trickster: Mýtus o Šibalovi: indiánský mýtus v kontextu svetových mytologií. Přeložil Martin Gato. [Praha]: Dobrá, 2005. ISBN 80-86459-45-4 RŮŽIČKA, Josef: Slovanské bájesloví (mythologie). Praha, Nákladem vlastním, 1906. MELETINSKIJ, Jeleazar Moisejevič: Trikster. In: Meletiinskij, Je. M . , ed. Mifologičeskij slovar. Moskva: Sovetskaja enciklopedija, 1990. MOLLOV, Todor, ed.: Sborník ot b'lgarski národní umotvorenija, Tom 2: Prikazki i predanija, Varna: LiterNet, 2008. ISBN 978-954-304-327-9. SREZNEVSKIJ, Vsevolod Izmailovič: Pamjať i pochvala knjazju Vladimíru i jego žitije po sp. 1494 g. Zapiski imp. Akademii nauk po istoriko-filologičeskomu otděleniju. 1897,1(6), 1-12. STRYJKOWSKI, Maciej: Kronika Polska, Litewska, Zmudzka i wszystkiej Rusi, Krolewec, 1582, ed. 1846, Warszawa: Glücksberg. T O B O L K A , Zdeněk Václav: O Velesovi. Český Lid. 1894 3, 529-533. VASIL'JEV Michail Aleksandrovič: Jazyčestvo vostočnych slavjan nakanuné kreščenija Rusi. Moskva: I N D R I K 1999. VLASIN, Štěpán a kol.: Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984. WILLIS, Roy: Mytologie svéta. Přeložila Jovana Dědovská. Praha: Slovart, 1997. ISBN 80-7209-034-8. 232 Pátrání po slovanském tricksterovi doc. dr. Giuseppe Maiello, Ph.D. Vysoká škola finanční a správní giuseppe.maiello@mail.vsfs.cz 233