Recenzenti: prof. PaedDr. Zdenka GADUŠOVÁ, CSc.
prof. zw. dr hab. Emil T O K A R Z
KATALOGIZACE V KNIZE- NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Literatura jako svědectví paměti: sborník prací k životnímu jubileu prof. PhDr. Iva Pospíšila, DrSc. / pod redakcí Libora Pavery. -- [Bašť]: Verbum Praha, 2022
Částečně anglický, polský, ruský, slovenský a ukrajinský text
Obsahuje bibliografii
ISBN 978-80-88507-00-0 (vázáno)
* 82.0-051 *[80(=16)+908(4)]-051 * 82.0 * 80(=16)+908(4) * 821.16 * 82:316.7 * (048.8:082) ' (082.2)
-Pospíšil, Ivo, 1952 květen 14-
literami vědci - Česko - 20.-21. století
- slavisté - Česko - 20.-21. století
- literární věda
- slavistika
- slovanské literatury
- literatura a kultura
- kolektivní monografie
-jubilejní publikace
82 - Literatura. Literární život [11]
LITERATURA
JAKO
SVĚDECTVÍ
PAMĚTI
SBORNÍK PRACÍ
K ŽIVOTNÍMU JUBILEU
prof. PhDr. IVA POSPÍŠILA, DrSc.
Pod redakcí
Libora Pavery
Vědecká rada V E R B U M : P R A H A , z. s.
prof. PhDr. Jiří Fiala, CSc. (Univerzita Palackého, Olomouc); prof. PaedDr. Zdenka Gadušová,
CSc. (Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra); prof. PaedDr. Alena Hašková,
CSc. (Univerzita Konštantína Filozofa, Nitra); prof. W S H dr hab. Michal Kaczmarczyk
(Wyžsza Szkola Humanitas, Sosnowiec); prof. PhDr. Eva Malá, CSc. (Ostravská univerzita,
Ostrava); prof. PhDr. Libor Pavera, CSc. (Vysoká škola ekonomická v Praze);
prof. PhDr. Dušan Pavlů (Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave); prof. PhDr. Ivo Pospíšil,
DrSc. (Masarykova univerzita, Brno); prof. dr hab. Dariusz Rott (Uniwersytet
Slaski w Katowicach); prof. PhDr. Miloš Zelenka, DrSc. (Jihočeská univerzita v Českých
Budějovicích); prof. U E K dr hab. Zbigniew Widera (Uniwersytet Ekonomiczny
w Katowicach).
© Libor Pavera, za redakci sborníku a autory, 2022
© Verbum: Praha, 2022
ISBN 978-80-88507-00-0
VERBUM
PRAHA
2 0 2 2
O B S A H
JUBILANT IVO POSPÍŠIL
L i b o r Pavera
Poctivá služba literatuře, jejím autorům a vědě o ní
Bibliografie badatelské a tvůrčí činnosti Iva Pospíšila
(výběr)
I32I
TEXTY
O j i t r a ^íepBHHCKaa
MucmmecKoe KOK peu,enmueHuů napadoKc: KJiwneeue acneKinu nosmuKu
1391
Josef D o h n a l
Pulzacejako literárněvědný pojem?Poznámka k inovativnímyšlence I. Pospíšila
I69I
P o M a H /J3MK
<t>paHu,u3CKasi uHmepnpemau,usi „pyccKOZo Huzunmua": flocmoeecKUŮ Ha
MaHxsmmeHeAHdpe TmoKcuaua
/79/
A n t o n Eliáš
Vývoj ruského románu 19. storočia ako „work in progress"
/86/
Jiří F i a l a - M a r i e Sobotková
Polský básník Tadeusz Komár, účastník lednového povstání 1863-1864 internovaný v Olomouci
l97l
A n n a Gawarecka
Rok 194% rok 1968 - róine spojrzenia na Armiq Radzieckq w literaturze czeskiej
/115/
M a r k o Juvan
The Poetics of Slovenian Late Modernism: Lyrical Poetry without Emotion?
/136/
Jana Kostincová
Web - pavučina - Llaymuna i univerzální knihovna. Čtení jako závrať
/150/
Krištof Jacek Kozák
Poetry in Slovenian Court: The Case of Tomai Šalamún
/I57/
Petr Kučera
Spirituální poezie jako překračování hranic
/I74/
Jiří Kudrnáč
Český literární impresionismus. K jeho cestám a podnětům
/186/
Petr Kyloušek
Indiáni a kolonisté: o jedné z identitárních představ indiána v quebecké literatuře
/203/
Giuseppe Maiello
Pátrání po slovanském tricksterovi
I223I
O. B. MapqeHKo
ľlo33usi Mucnu u pyccKast cfmnococfmsi eceeduHcmea: Hemmopue 3aMerriKU o Eezeuuu EapamuHCKOM
I234I
Zdeňka Matyušová
Pěšinkami času tušenia vzpomínek
/241/
8
A l e n a Mikulášková - Alexej Mikulášek
Petr Grigorjevič Bogatyrev jako překladatel Haškova Švejka: několik poznámek k poly stylovosti
a polylingválnosti českého textu v zrcadle ruského překladu
I254I
L u d m i l a M n i c h
Jlo icmopii YKpamcbKozo LUeKcnipiecbKozo Toeapucmea
/287/
R o m a n M n i c h
„Horno Europae Centralis" uau uccnedoeamenbCKasi npoóneMa
I296I
Natália Muránska
Na margo románu Viktora Pelevina t
/309/
H a T a j m a HnKopaK
CneywfiuKa Kuuopeyenyuu JiumepamypHOŮ ôannadu («EyKem» <Í>A. Epaóeya)
/321/
L e n k a Odehnalová
Tvorba F. M. Dostojevského v interpretaci profesora Iva Pospíšila
/34i/
Libor Pavera
K současné metodologii poznávání středověké lyriky
Zdeněk Pechal
POMOH M. Topmozo u ncaHp noeecmu
1367i
M i l a n Pokorný
Dialog, metoda, morálka
/375l
C T a m i c n a B PMJIOB
Hpoifieccop MBO Hocnuuiun u cospeMennasi cnaeucmuKa
I379I
9
Dariusz Rott
Krystyna Poniatowska w šrodowisku Jednoty Brači Czeskich w Lesznie
M i c h a e l a Soleiman pour H a s h e m i
Orhan Pamuk nejen ve vztahu k ruské literatuře
/400/
Jaroslav S o m m e r
O kontinuitě a dialogu
/4I5/
Patrik Senkár
Filozoficko-nekonečné krištáľové planéty Anny Kaliankovej zo slov, veršov a básní
I426I
Václav Štěpánek
Odpovědnost literárních tvůrců za prohlubování nacionalismu v Jugoslávii
koncem 70. a v první polovině 80. let 20. století
/441/
AněHa TbraHHHHa
MemodonozmecKoe paeuoeecue: apeamnasi KOHyenyusi Meo Flocnumuna
I465I
MapHHa YpTMHHijeBa
KoHu,enu,usi pyccKoti numepamypu u numepamypoeedeHusi e HaynHOM uacneduu
npoifieccopa M. Flocnumuna
I489I
František Všetička
Poetika Soykových dětí Viktora Dýka
l499l
Miloš Zelenka
Vzpomínka poněkud netradiční (Ivo Pospíšil „nevědeckýma" očima)
/507/
A n n a Zelenková
Komparatistika ako edukačný prostriedok porozumenia a komunikácie
/5I5/
V i e r a Zemberová
Marginália o texte a interpretovi
DOKUMENTY
František Všetička
Pospíšil
(rispet)
/543/
Fotopříloha s komentáři
/545/
Petr Kyloušek
Relations des Jésuites. Díl I.-VI. Montreal: Editions du Jour, 1972.
VALERO P E N A A n a Isabel. Le pouvoir de la parole dans les relations franco-amérindiennes en
Nouvelle-France au X V I P siěcle. Globe, 6,1, 2003, s. 151—169.
VALERO P E N A A n a Isabel. Les langues amérindiennes: un obstacle dans 1'evangelisation. Cahiersfrancophones
d'Europe centre-orientale 12. Pécs, 2002, s. 75-88.
VTMONT, Barthélémy. Relation de la Nouvelle France, en 1'Année 1645, Traitté de la paix entre les
Francois, Iroquois et autres nations. Relations des Jésuites, Díl III. Montreal: Editions du Jour, 1972,
s. 23-35.
VOLDŘICHOVÁ BERÁNKOVÁ, Eva. De 1'« ensauvagement » de la littérature québécoise. In:
K R O K E R , W. a J. Zbierska-Mošcicka. eds. Au croisement des cultures, des discourset des langues.
Tome I. Warszawa: Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, 2021, s. 48-53.
prof. PhDr. Petr Kyloušek, CSc.
Ústav románských jazyků a literatur
Filozofická fakulta
Masarykovy univerzity v Brně
kylousek@phil.mun i. cz
P Á T R Á N Í P O S L O V A N S K É M T R I C K S T E R O V I
GIUSEPPE MAIELLO
(PRAHA)
T i t l e : In the Search for the Slavic Trickster
Klíčová slova: Trickster, Veles, Slovanská mytologie, Interpretatívní sémiotika
Abstrakt: Krátká studie věnovaná jubileu prof. Iva Pospíšila se soustředí n a slovanského
b o h a Velese (Volos), známého díky některým staroruským a západoslovanským pram
e n ů m a také díky jazykovým a folkloristickým paralelám. A u t o r kromě toho, že uvádí
některé z nejznámějších studií věnovaných Velesovi n a straně jedné a mytologické postavě
trickstera n a straně druhé, navrhuje použít dnes již zobecněnou kategorii trickstera
také pro slovanského b o h a Velese. Přijmeme-li hypotézu, která již byla vyslovena
v rámci studií tartusko-moskevské sémiotické školy, avšak dále nerozvíjena, že Veles je
tricksterem slovanské mytologie, můžeme pochopit i ambivalence, které badatelé připisovali
postavě Velese.
K e y w o r d s : Trickster, Veles, Slavic mithology, Interpretative semiotics
Abstract: T h e short study - dedicated to the jubilee of prof. Ivo Pospíšil - focuses o n
the Slavic god Veles (Volos), k n o w n through some O l d Russian a n d West Slavic sources
as well as t h r o u g h linguistic a n d folklore parallels. In addition to presenting some of
the best-known studies devoted to Veles o n the one h a n d a n d the mythological figure
of the trickster o n the other, the author proposes to use the n o w generalized category
of trickster also for the Slavic god Veles. If we accept the hypothesis, w h i c h was already
expressed w i t h i n the studies of the Tartu-Moscow Semiotic School, but not further developed,
that Veles is the trickster of Slavic mythology, we can also understand the ambivalence
that the researchers attributed to the character of Veles.
U V O D
Všechny mytologie naší planety mají ambivalentní postavu, se sklony zároveň
ke správnému i k nesprávnému. Jedná se o postavu s mladým a starým
tělem zároveň, která mluví rafinovaně i vulgárně. Zkrátka bytost, která
může představovat jak život a energii, tak i smrt a temnotu (tuczyňski,
2012, s. 17m.). Tato postava, kterou již zkoumali různí autoři, z nichž asi
nej citovanější je Michail Michajlovič Bachtin (1965), je v posledních letech
stále častěji nazývána trickster.
223
Giuseppe Maiello
Nevíme přesně, proč se pojem trickster prosadil ve vědecké literatuře, a
to i v Evropě, oproti jiným pojmům jako picaro, der Schelm či mnoha dalším,
včetně českého a slovenského šibala. Nejpravděpodobnější odpověď
může spočívat ve skutečnosti, že termín trickster byl používán některými
západními, hojně citovanými módními autory, jakými byli Carl Gustav
Jung (1956) a Joseph Campbell (1959).
Jungova studie o tricksterovi byla poprvé publikována v němčině v Curychu.
Jak Jung, tak americký antropolog Paul Radin, a také maďarský religionista
Karl Kerényi původně (1954) použili termín schelm k označení prostopášného
darebáka, jejž jsou naši překladatelé zvyklí překládat různými
slovy, jako třeba šprýmař u nakladatelství Slovart (srov. Willis, 1997), nebo
šibal u nakladatelství Dobrá (srov. Radin, 1995), nebo trickster u nakladatelství
Argo (srov. Campbell, 2017) atd.
Radin, Kerenyi a Jung již v anglickém překladu svého svazku neměli
problém si osvojit termín trickster, který takto začal silně vstupovat do
následné antropologické a historicko-náboženské literatury. Dnes studie
o tricksterovi nachází další souvislosti a podklady k zamyšlení, především
díky literárněteoretickým a teatrologickým studiím, zaměřeným na komedii
a grotesku.
Není však těžké si nevšimnout, že v publikacích středoevropského a východoevropského
původu je trickster vnímán jako postava cizí slovanskému
světu. Domácí komparatisté, kteří se přece tricksterem, resp. „šibalem",
zabývali, ho spojovali pouze s pikareskním románem nebo se samotnou
commedia delľarte. Mezi pravděpodobné „slovanské trickstery" byli třeba
zařazeny Hitar Petar (Mollov, 2008), Hloupý Honza a odvozeniny (Vlašín,
1984, s. 273; Kandert, 2020, s. 113), Kozák Mamaj (Bušak, 2002) a několik
dalších.
C H A R A K T E R I S T I K Y T R I C K S T E R A
Každá archaická kultura na planetě měla pravděpodobně svého trickstera,
či spíše mytologickou postavu, kterou budeme nazývat také trickster, právě
proto, abychom podtrhli její univerzální charakter.
224
Pátrání po slovanském tricksterovi
Univerzální vlastnosti trickstera jsou podle Nikoly Danišové (2021) definovány
následovně:
• Absence vnitřního vývoje: Tricksteriáda neobsahuje zakládající arcitematický
algoritmus iniciační cesty hrdinů, tj. tricksterská postava nepodstupuje
typicky hrdinské zkoušky;
• Ambivalentnost: Nepředvídatelná oscilace tricksterské postavy mezi
pozicemi chytrý hrdina/lakomý blázen a nebo rozštěpení tricksterského
archetypu do charakterově ploché figurální dvojice chytrá postava
(hrdinství) - hloupá postava (škodič);
• Liminarita: Existence na pomezí, hermafroditizmus, překračování konstituovaných
pravidel a narušování struktur (fiktivního) univerza, ve
struktuře mýtu plní mediační funkci „prostředníka" mezi dvěma různorodými
semiopóly;
• Vychytralost: Škodolibé žertování, podvodné triky a iluze, nepředvída-
telnost;
• Metamorfní motiv: Přeměna jako lest (kostýmy, masky, čarovné přetváření
podoby, iluzorní přeměna prostředí), kreacionistické a destruktivní
schopnosti (moc kosmologické transformace);
• Komická poetika tricksterových příběhů: Tricksteriády a postava trickstera
patří k různorodým projevům lidové kultury smíchu, resp. pikareskní
mytologie. Poetika tricksteriád a ikonizace tricksterské postavy
využívá estetické výrazové kategorie typické pro komediální žánry
(satira, fraška, grotesknost, absurdnost, lascivnost, obscénnost, skatologie,
hyperbolizace, hravost).
Ale tricksteři literární a divadelní kultury renesanční Evropy by se nemohli
narodit z ničeho nic, kdyby sami neměli archetyp, nejspíš božský, který
je předcházel, a hrál zásadní roli při formování předkřesťanské kultury
různých evropských etnických skupin.
Pro badatele bylo snadné identifikovat například v Loki postavu trickstera
par excellence v mytologii Seveřanů, nebo identifikovat v Hermovi
trickstera starých Řeků (srov. Hyde 1998), avšak téměř nikdo si nepoložil
225
Giuseppe Maiello
otázku, zda bylo možné definovat jedno z božstev uváděných písemnými
prameny jako archetyp trickstera u Slovanů.
Exotická povaha tohoto termínu a skutečnost, že trickster byl v badatelům
dostupné literatuře spojován nejčastěji se zvířaty, až již s exotickými,
jako je např. kojot, ale také se zcela běžnými, jako je krkavec, považovanými
za příliš vzdálené od spojování s božstvem, vedly k závěru, že v středoevropské
a východoevropské kulturologii se neuvažovalo o hledání trickstera
také ve slovanských starožitnostech.
Pátrání po tricksterovi ve slovanské mytologii by však nemuselo být příliš
obtížné, v případě většího zájmu badatelů o toto téma.
Situace se začíná vyvíjet v produktivním smyslu až v posledních letech.
Trickstrem se ve střední Evropě v současné době zabývá intenzivně nitranská
sémiotička N. Danišová (srov. Danišová, 2018; 2020; 2021; Danišová-Cechová,
2019). Danišové neunikly staré studie známých sémiotiků
tartusko-moskevské školy Vjačeslava Ivanova a Vladimíra Toporova, kteří
díky lingvistickému srovnání — zejména s baltskými jazyky — teoretizovali
o možnosti, že slovanský bůh s vlastnostmi trickstera není nikdo jiný než
Veles (srov. Ivanov-Toporov, 1973).
Veles a jeho baltský „spřízněnec" Velnias „pôvodne plnili funkciu mytologických
bohov-podfukárov" (Danišová, 2021, s. 166), proto je lze dát do
přímého vztahu s Lokim, tj. s uznávaným tricksterem skandinávské mytologie.
Tímto způsobem je možné otevřít dokořán dveře již nějakou dobu
pootevřené V. V. Ivanovem a V. N. Toporovem, kteří si uvědomili, že Veles
byl pravděpodobně právě slovanským tricksterem, ale bohužel nešli
v úvaze dál. To znamená, že se jim nepodařilo - navzdory jejich nesporné
autoritě — vytvořit specifický zájem o toto téma ani mezi filology, ani mezi
antropology neindoevropeisty.
V E L E S " C K O T H H E O F V
O Velesovi, jak víme, existuje jen malý počet rukopisných zdrojů a obvykle
jsou to pouze náznaky o něm. Pokud jde o prameny v církevní slovanštiPátrání
po slovanském tricksterovi
ně, máme několik málo textů, ve kterých se objevuje jméno Veles (Volos).
Ve většině textů je jméno Veles (Volos) doprovázen atributem CKOTHH 6 o r :
• „...a Ojiera c My>KaMH ero BO^HTIH npHcnraTB no 3aKOHy pyccKOMy,
H KJIHJIHCB Te CBOHM opy>KHeM H LlepyHOM, CBOHM 6oroM, H BOJIOCOM,
6oroM CKOTa, H yTBepflHjra Mnp" (PVL a.a. 907, ed. Lichačev, 2003);
• ECJIH >Ke He coôjiiOfleM M M H e r o - ; n i 6 o H3 C K a 3 a H H o r o pam>me, nycTB
a H Te, KTO co MHOK) H no,í],o MHOK), 6yii,eM npoKjiHTbi OT 6 o r a , B KOToporo
BepyeM, — B ľ l e p y H a H B Bo;ioca, 6 o r a CKOTa, H ija 6y,o,eM>Ke;i TM, KaK
30JI0T0, H CBOHM opy>KHeM noce^eHBi ôy^eM (PVL a.a. 971, ed. Lichačev,
2003);
• MOJIHTCH O r H e B H nOflT> OBHHOMT), B H J i a M t , MOKOHIBH, CuMy, PBrjry,
ľlepyHy, Bo;iocy CKOTBIO 6 o r y , X^pcy, poiry, po^aHHiiHMi) H BcfeMT>
npoKjiHTBiMT) 6oroMT> HXT> (Kázání jakéhosi milovníka Krista horlícího
pro pravou víru, ed. Gaľkovskij, 1913);
• BOJIOC 6 o n > CKOTÍH, ôfliiie y HHXT> BO BejíHKOÍí necm (Gustynskaja letopis',
ed. Anchimjuk et al., 2003);
• Mfloji BOJIOC, KOToporo Ha3BiBaiOT 6oroM CKOTa, n o B e j i e j i BopBaTBCH
B peny rioHařÍHy (Život sv. Vladimíra, ed. Srezněvskij, 1897);
• ...Plfloji, eMy >Ke KjiaHHeTacn CHH, 6BICTB BOTIOC, cnpe^B CKOTHH 6 o r (Legenda
o založení města Jaroslavl, ed. Mansikka, 1922).
Dalšími staroruskými rukopisnými texty, ve kterých je doloženo jméno
Veles (Volos), jsou Život Avraamije Rosotovského, Chození Bohorodičky
po mukách a Slovo o pluku Igorově.
O Velesovi se ještě píše:
• - v kronice Matěje Stryjkowského z roku 1582:
[Vladimír] kázal zárazem lamač, tluc i z gruntu wywracaé barwany
Charssa, Striba, Mokossa, a Wlossa barwana, który byl mian za bydlf cego
i lešnego boga (jako byl u Arkadów Pan Faunus, etc.) kázal w wychód pospolitý
wrzucié i w nieczystošciach utopié (ed. 1846, t.4, s. 132);
226 227
Giuseppe Maiello
• v kázání z konce 15. století jistého kněze pod obojí z Litoměřic:
Ecce! m i homines! ad quid peccata inducunt hominem, quod fit jumentum,
quod fit diabolus! O! nechmež již tiech hřiechuov u Velesa! (Hanuš,
1863, s. 34).
• v Tkadlečkovi:
jakýť jest črt aneb ký Veles aneb ký Zrnek té proti mně zbudil a navedl!
(Tobolka, 1894, s. 531)
• u Tadeáše Hájka z Hájku:
...kde těch marností ti lidé nasbírají, aneb ký Veles jím jich našepce
(Dvorský, 1891, s. 238).
• v českém překladu Sirachovce:
Takž budeš potom to teprva litovati a s takovou neodbytnou koupi sobě
postyskovati, a vinšoval by sobě a ženě své zlé toho přál, aby divokou husi
byla a někam k Velesu za moře zaletěla a věčně se domův nenavrátila (Jireček,
1875, s. 408).
Skutečnost, že středověcí ruští hagiografové a kronikáři zdůrazňovali
fakt, že Veles byl CKOTHH 6or, zatímco pro všechna ostatní božstva vladimirského
panteonu nebyly dány žádné atributy, přiměla učence k mnoha přemýšlení
a vznikly různé teorie. K této okolnosti se přidává další zvláštnost,
o které se také dlouze diskutovalo zejména v ruské filologii a religionistice.
Jde o nepovýšení idolu Velese Vladimírem v roce 980 vedle ostatních božstev
tzv. „slovanského panteonu", nebo alespoň to, že se o tom PVL nezmiňuje.
Přesto patřil Veles k důležitým postavám předkřesťanské ruské víry
Na tyto dvě podivnosti týkající se postavy Velese odpovídáme, že byl
jistě jednou z entit, které Slované respektovali, ale na rozdíl od ostatních
kulturních hrdinů je Veles zároveň i antikulturním hrdinou a škůdcem.
Negativní vlastnosti Velese byly pociťovány ještě před tím, než ve slovanské
společnosti začal proces christianizace. Poté bude Veles považován
pouze za škůdce, neboli čerta folklóru (přičemž kladné prvky božství získá
sv. Blažej).
228
Pátrání po slovanském tricksterovi
Když se spojí dva prvky - kulturní hrdina a antihrdina - v mytologické
postavě, máme pravděpodobně co do činění s tím, čemu se říká trickster.
Není také bezvýznamné poznamenat, že CKOTHH 6or je bůh pastýřů. A bohem
pastýřů v řecké mytologii nebyl nikdo jiný než Hermes, reprezentovaný
jako pohledný mladý muž schopný rychle překonat velké vzdálenosti,
ale také jako hytifalický vousatý starší bůh. A vousatý byl jistě také Veles,
jestli vezmeme v úvahu, že ještě v 19. století na jihu Ruska žnečky vzaly
hrst klasů a zkroutily je nad kořeny a ohnuly je na zemi. Tomuto aktu se
říkávalo „zavinouti Velesovi brado" nebo „nechati Velesovi hrstku zlatých
klasův na bradu" (Tobolka, 1894, s. 532).
Z Á V Ě R
Naše velmi krátká úvaha o Velesovi není náhodná. Toto je pouze začátek
nových studií o Velesovi a o tricksterovi, v nichž plánujeme pokračovat ve
spolupráci s dalšími badateli.
Tyto studie jsme však chtěli věnovat váženému profesorovi, jehož jubileum
sedmdesátin si tu připomínáme. I on byl kulturním hrdinou naší
malé komunity slavistů, shromážděné kolem jeho brněnské pracovny.
Náš profesor změnil náš svět, naše myšlení a vztah k mezinárodnímu
společenství učenců slovanské filologie (chápané v širokém slova smy­
slu).
Pro některé byl naopak považován za antihrdinu, což je atribut, který je
dnes často přisuzován těm, kdo mají kreativní přístup k vědě a vyznačují
se otevřeností, která překonává omezenost těch nejzatuchlejších částí akademického
světa.
Náš oslavenec však není žádný trickster. V tricksterovi se pozitivní a negativní
prvky spojily v mytologickou postavu, která jako všechny mytologické
postavy zahrnovala aspekty lidské psychologie, které ještě nebyly
odtrženy od filozofických abstrakcí, které umožnil psaný jazyk.
Dnes již nejsme schopni identifikovat jednotnost v protikladu, stejně
jako se kulinářské chutě stále více staví do kontrastu - syrové a vařené (Lé-
229
Giuseppe Maiello
vi-Strauss, 1964) nebo slané a sladké (Jakobson 1965), a z tohoto důvodu
lpíme na stále radikalizovaných a stále méně racionálních pozicích.
Nám připisované charakterové aspekty neodpovídají žádné realitě
v nás samých, ale jsou pouze odrazem a možná i přáním našich příznivců
na jedné straně a našich odpůrců na straně druhé.
V případě Velese, podobně jako u jiných tricksterů či jiných mytologických
archetypů, které jsou výsledkem archaické psychologie, která ale
zároveň více inklinovala k hlubšímu pochopení reality, je místo toho jasná
a zjevná tzv. coincidentia oppositorum, souhrn protikladů. A i nám to
může být jasnější, i když písemných zdrojů je málo.
Veles mohl být zbožňován a zároveň ostrakizován, aniž by ho kdy byl
někdo zneuctil. Byly to jiné časy, určitě šťastnější než ty současné, alespoň
tam, mezi Dněprem a Donem.
Pátrání po slovanském tricksterovi
L I T E R A T U R A
A N C H I M J U K , JU. V., S. V. ZAVADSKAJA, O. V. N O V O C H A T K O A A . I. PLIGUZOV, eds.:
Gustynskaja letopis'. In: Polnoje sobranije russkich letopisej T. 40., SPb: Dmitrij Bulanin, 2003. ISBN
5-86007-200-7.
BACHTIN, Michail Michajlovič: Tvorčestvo Fransua Rable i narodnaja kuVtura srednevekov'ja i Renessansa,
Moskva: Chudožestvennaja literatura, 1965.
BUSAK, Stanislav Michajlovič. Smíchova kuľtura ukrayins'kogo národu u tvorach «Kozak M a maj»
ta «Zaporožcjach» Hli Repina. Skarbnicja ukrayins'koyi kuľturi. 2002, 3, 72-79. ISSN 1996-
1502
C A M P B E L L , Joseph: Primitive Mythology: The Masks of God. Vol. I. New York: Viking, 1959. ISBN
9780670003006
C A M P B E L L , Joseph: An Open Life: Joseph Campbell in Conversation with Michael Toms. Burdet: Paul
Brunton Philosophic Foundation, 1988. ISBN 9780943914473.
C A M P B E L L , Joseph: Tisíc tváří hrdiny. Přeložila Hana Antonínova. Praha: Argo, 2017. ISBN 978-
80-257-2184-1.
DANISOVA, Nikola: Animal transformation as a deserved punishment in archnarratives. Ars
Aeterna: Literary Studies and Humanity. 2018,10 (2), 18-31. ISSN 1337-9291
DANISOVA, Nikola: Trest ako činiteľ hrdinovej transformácie v arcinaratívoch. In: Porównania.
2018, 22(1), 303-314. ISSN 1733-165X.
DANISOVA, Nikola - ČECHOVA, Mariana: Prolegomena k pramotívu premeny a prechodu. Praha:
Verbum, 2019. ISBN: 978-80-87800-52-2.
D U M E Z I L , Georges: Mitra-Varuna: Essaisurdeux representations indo-europennes dela souverainete,
Paris: Gallimard, 1948.
D Y N D A Jiří: Slovanské pohanství ve stredovekých ruských kázáních. Praha: Scriptorium, 2019.
DVORSKÝ, František: Tadeáš Hájek z Hajků, Časopis Musea Království Českého. 1981, 65,
s. 229-247.
GAĽKOVSKIJ, Nikolaj Michajlovič: Bor'ba christianstva s ostatkami jazyčestva v Drevnej Rusi.
— T. 2. Drevněrusskije slova i poučenija, napravlennye protiv ostatkov jazyčestva v národě. Moskva:
A. Sněgirevoj, 1913.
G O L E M A Martin: Stredoveká literatúra a indoeurópske mytologické dedičstvo, Banská Bystrica: Univerzita
Mateja Bela, 2006. ISBN 80-8083-311-7.
HANUŠ, Ignác Jan: Malý výbor ze staročeské literatury. Podle rukopisův C. K. knihovny vysokých škol
pražských XIV—XVII. Století posud z větší části neústěných, Praha: Kober, 1863.
H Y D E , Lewis. Trickster Makes This World: Mischief, Myth, and Art. New York: Farrar, Straus and
Giroux, 1998. ISBN 978-0374279288
IVANOV, Vjačeslav Vsevolodjevič - Toporov, Vladimir Nikolajevič: A Comparative Study of The
Group of Baltic Mythological terms from the root *vel-. Baltistica 1973, 9 (1), I.
JAKOBSON, Roman: Szczupak po polsku, Prace Polonistyczne. 1965, 20,132-141.
JIREČEK Josef: O slovanském bohu Velesu, Časopis Musea Království Českého. 1875,49(1), 405-
416.
230 231
Giuseppe Maiello
JUNG, Carl Gustav: Zur Psychologie der Schelmenfigur. In: Radin, Paul, Der göttliche Schelm,
Ein indianischer Mythen-Zyklus. Zürich: Rhein, 1954,456-488.
KANDERT, Josef: Náboženské systémy: človek náboženský a jak mu porozumét. Praha: Grada, 2010.
ISBN 978-80-247-3166-7.
LÉVI-STRAUSS, Claude: Mythologiques, t.I: Le Cru et le Cuit, Paris, Plön, 1964.
LICHAČEV, Dmitrij Sergejevič, ed.: Povést vremennych let. Moskva-Augsburg: Werden, 2003.
LUCZYŇSKI, Michal. Definicja kognitywna teonimu Weles-Wolos: Etnolingwistyczna próba
rekonstrukcji fragmentu slowiaňskiego tradycyjnego mitologicznego obrazu áwiata. Studia Mythologica
Slavica. 2012,15,169-178.
M A N S I K K A , Viljo Johannes: Die Religion der Ostslaven. T.I Quellen. Helsinki: Suomalainen Tiedeakatemia
1922.
PETRUCHIN, Vladimir Jakovlevič: Drevnjaja Rus'. Narod. Knjaz'ja. Religija. In: V. Ja. Petruchin,
ed. Iz istorii russkoj kuľtury. T. I (Drevnjaja Rus'), Moskva: Jazyki russkoj kuľtury, 2000. ISBN
5-7859-0093-9.
PROFANT, Martin a Nad'a PRO FANTO VÁ: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů, Praha: Libri,
2000. ISBN 80-7277-011-X
RABE, Johannes Emil: Kasper Putschenelle. Historisches über die Handpuppen und althamburgische
Kasperszenen. Hamburg: Quickborn, 1924.
RADIN, Paul, KERÉNYI, K. a Carl Gustav JUNG: Der göttliche Schelm. Ein indianischer Mythen-Zyklus.
Zürich: Rhein, 1954
RADIN, Paul: The Trickster: A Study in American Indián Mythology with commentaries by Karl Kerényi
and CG. Jung. New York: Bell, 1956.
RADIN, Paul (KERÉNYI, K . - J U N G , C. G ) : Trickster: Mýtus o Šibalovi: indiánský mýtus v kontextu
svetových mytologií. Přeložil Martin Gato. [Praha]: Dobrá, 2005. ISBN 80-86459-45-4
RŮŽIČKA, Josef: Slovanské bájesloví (mythologie). Praha, Nákladem vlastním, 1906.
MELETINSKIJ, Jeleazar Moisejevič: Trikster. In: Meletiinskij, Je. M . , ed. Mifologičeskij slovar.
Moskva: Sovetskaja enciklopedija, 1990.
MOLLOV, Todor, ed.: Sborník ot b'lgarski národní umotvorenija, Tom 2: Prikazki i predanija,
Varna: LiterNet, 2008. ISBN 978-954-304-327-9.
SREZNEVSKIJ, Vsevolod Izmailovič: Pamjať i pochvala knjazju Vladimíru i jego žitije po sp. 1494
g. Zapiski imp. Akademii nauk po istoriko-filologičeskomu otděleniju. 1897,1(6), 1-12.
STRYJKOWSKI, Maciej: Kronika Polska, Litewska, Zmudzka i wszystkiej Rusi, Krolewec, 1582, ed.
1846, Warszawa: Glücksberg.
T O B O L K A , Zdeněk Václav: O Velesovi. Český Lid. 1894 3, 529-533.
VASIL'JEV Michail Aleksandrovič: Jazyčestvo vostočnych slavjan nakanuné kreščenija Rusi. Moskva:
I N D R I K 1999.
VLASIN, Štěpán a kol.: Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984.
WILLIS, Roy: Mytologie svéta. Přeložila Jovana Dědovská. Praha: Slovart, 1997. ISBN 80-7209-034-8.
232
Pátrání po slovanském tricksterovi
doc. dr. Giuseppe Maiello, Ph.D.
Vysoká škola finanční a správní
giuseppe.maiello@mail.vsfs.cz
233