V originále
This study explores strategies employed by the authors who do not want their works available. Cases of Bernhard, Kundera and Wagner document situation in which the author wished to limit the circle of the audience. Often authors suppress the publication for various private reasons during their lifetime, but do not limit the heirs with disposing with the work once they pass away (case of the Slovak author Dominik Tatarka). On the contrary, the work remains sometimes undisclosed or withdrawn from circulation after the death of the author (very peculiar cases of Freud and the copyright case of Hitler are discussed). Destruction of all copies of the work, is discussed under the copyright, property, and inheritance laws where the copy is destroyed by an owner different from the author, by the author or the successors with special focus on Virgil’s and Kafka’s last wishes. The study argues that while the works are fully at the hands of their authors while they are alive, their post mortal erasure by testamentary executors or heirs should be considered illegal.
Česky
Studie zkoumá strategie užívané autory, kteří nechtějí, aby byla jejich díla dostupná veřejnosti. Případy Bernharda, Kundery a Wagnera dokumentují situaci, kdy si autor přál omezit okruh svého publika. Autoři často za svého života z různých soukromých důvodů potlačují veřejnou cirkulaci, ale neomezují dědice s nakládáním s dílem po své smrti (případ slovenského autora Dominika Tatarky). Naopak, dílo zůstává po smrti autora někdy nezveřejněno nebo staženo z oběhu (diskutovány jsou velmi zvláštní případy Freuda a autorský případ Hitlera). Zničení všech kopií díla je pojednáno podle autorského, vlastnického a dědického práva, kde je kopie zničena vlastníkem odlišným od autora, autorem nebo nástupci se zvláštním zaměřením na Vergiliovo a Kafkovo poslední přání. Studie tvrdí, že zatímco díla jsou plně v rukou jejich autorů, dokud jsou naživu, jejich posmrtné zničení závětními vykonavateli nebo dědici by mělo být považováno za nezákonné.