Pojem zneužití práva je v našem právním prostoru zakotven již poměrně dlouhou dobu a jeho původ je vztahován až k římskému právu. Dosud se však zájem právní veřejnosti orientoval především k aplikaci zneužití práva v civilním případně v právu mezinárodním. V doktríně je zdůrazňováno, že tento institut v právu soukromém vyvažuje jiné zásady tohoto odvětví, plynoucí z převahy norem dispozitivních, jejichž významnou součástí je smluvní svoboda a to v zájmu dosažení ekvity. Ve veřejném právu, zejména právu správním, dominují vztahy vertikální a normy kogentní a jeho základní funkcí je chránit veřejný zájem. Nicméně i zde lze nalézt potřebu nalézt rovnováhu mezi subjektivními veřejnými právy na straně jedné a možnými nežádoucími důsledky jejich realizace a to v zájmu ochrany veřejného zájmu.