V originále
Základním právním institutem práva soukromého, kterým účastníci právních vztahů mezi sebou zakládají vzájemná práva a povinnosti, je smlouva. Smlouvou strany vytvářejí pravidla, kterými se má jejich vzájemný vztah upravovat a kterými se mají strany řídit. Limitem takto vytvořeného autonomního práva mezi subjekty je však soulad jejího obsahu s právním řádem. Smlouva, ačkoli není pramenem práva, je právotvornou z toho důvodu, že v mezích kogentního práva vytváří práva a závazky mezi smluvními stranami. Smlouva je současně metodou regulace právních vztahů. Nezbytným ke vzniku smlouvy a vzniku právních následků je nejen souhlas smluvních stran s jejím obsahem, ale především splnění předpokladů pro vznik smlouvy. Na úrovni Unie se již před přelomem tisíciletí pracovalo na smluvních pravidlech pro řádné fungování vnitřního trhu, jejichž výsledkem byla publikace návrhu společného referenčního rámce (DCFR) v roce 2008, který obsahuje zejména zásady, definice a modelová pravidla sestavená s cílem zvýšit soudržnost acquis Společenství v oblasti smluvního práva. Článek se věnuje úvahám autorů DCFR nad obecnými pravidly pro vznik smlouvy.
Anglicky
The basic legal institute of private law, by which participants in legal relations establish mutual rights and obligations between themselves, is a contract. The parties' contract creates the rules by which their mutual relationship is to be regulated and which the parties are to follow. However, the limit of such an autonomous right between subjects is the compliance of its content with the legal order. The contract, although it is not a source of law, is legally binding for the reason that it creates rights and obligations between the contracting parties within the limits of mandatory law. At the same time, the contract is a method of regulating legal relations. Necessary for the creation of a contract and the creation of legal consequences is not only the consent of the contracting parties, but above all the fulfillment of the prerequisites for the creation of a contract. At the level of the Union, already before the turn of the millennium, work was being done on contractual rules for the proper functioning of the internal market, the result of which was the publication of the draft Common Framework of Reference (DCFR) in 2008, which contains in particular principles, definitions and model rules drawn up with the aim of increasing the coherence of the Community acquis in the field of contract law. The article is devoted to the considerations of the authors of the DCFR on the rules for the formation of a contract.