2026
Dea vobiscum sit: genealogie immaginate e nuove forme del sacro nell’era post‑metanarrativa
MAIELLO, GiuseppeZákladní údaje
Originální název
Dea vobiscum sit: genealogie immaginate e nuove forme del sacro nell’era post‑metanarrativa
Název česky
Dea vobiscum sit: imaginární genealogie a nové podoby posvátného v post‑metanarativní éře
Název anglicky
Dea vobiscum sit: Imagined Genealogies and New Forms of the Sacred in the Post‑Metanarrative Era
Autoři
Vydání
Oltre le metanarrazioni: nuove forme dell'esperienza religiosa nel mondo contemporaneo, 2026
Další údaje
Jazyk
italština
Typ výsledku
Vyžádané přednášky
Obor
50902 Social sciences, interdisciplinary
Stát vydavatele
Itálie
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ne
Organizační jednotka
Vysoká škola finanční a správní
Klíčová slova česky
současné pohanství; indoevropská ideologie; praindoevropská pravlast; etnonacionalistické pohanství; komparativní mytologie
Klíčová slova anglicky
contemporary paganism; indo-european ideology; proto-indo-european urheimat; ethnonationalist paganism; comparative mythology
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam
Změněno: 4. 7. 2026 11:03, doc. Giuseppe Maiello, Ph.D.
V originále
La lettura esamina il paganesimo contemporaneo come luogo di produzione di genealogie immaginate e di nuove forme del sacro in un contesto post‐metanarrativo. Il contributo mette in luce la tensione tra un paganesimo sensitivo‐interpretativo, fondato sull’immaginazione rituale, e un paganesimo etnonazionalista, che reinterpreta il passato come fondamento di sovranità culturale. In un’epoca post‐metanarrativa, queste pratiche configurano nuove modalità di sacralizzazione, in cui storia, mito e identità vengono performati per rispondere a bisogni contemporanei di radicamento e di significato.
Česky
Přednáška zkoumá současné pohanství jako prostor pro vytváření imaginárních genealogií a nových forem posvátného v postmetanarativním kontextu. Příspěvek zdůrazňuje napětí mezi senzitivně interpretativním pohanstvím, založeným na rituální imaginaci, a etnonacionalistickým pohanstvím, které minulost reinterpretovalo jako základ kulturní suverenity. V postmetanarativní době tyto praktiky utvářejí nové způsoby sakralizace, v nichž jsou dějiny, mýtus a identita performovány tak, aby odpovídaly současným potřebám zakořenění a smyslu.