p 2026

Dea vobiscum sit: genealogie immaginate e nuove forme del sacro nell’era post‑metanarrativa

MAIELLO, Giuseppe

Základní údaje

Originální název

Dea vobiscum sit: genealogie immaginate e nuove forme del sacro nell’era post‑metanarrativa

Název česky

Dea vobiscum sit: imaginární genealogie a nové podoby posvátného v post‑metanarativní éře

Název anglicky

Dea vobiscum sit: Imagined Genealogies and New Forms of the Sacred in the Post‑Metanarrative Era

Autoři

Vydání

Oltre le metanarrazioni: nuove forme dell'esperienza religiosa nel mondo contemporaneo, 2026

Další údaje

Jazyk

italština

Typ výsledku

Vyžádané přednášky

Obor

50902 Social sciences, interdisciplinary

Stát vydavatele

Itálie

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Označené pro přenos do RIV

Ne

Organizační jednotka

Vysoká škola finanční a správní

Klíčová slova česky

současné pohanství; indoevropská ideologie; praindoevropská pravlast; etnonacionalistické pohanství; komparativní mytologie

Klíčová slova anglicky

contemporary paganism; indo-european ideology; proto-indo-european urheimat; ethnonationalist paganism; comparative mythology

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam
Změněno: 15. 6. 2026 15:01, Mgr. Tereza Denišová, DiS.

Anotace

ORIG CZ EN

V originále

La lettura esamina il paganesimo contemporaneo come luogo di produzione di genealogie immaginate e di nuove forme del sacro in un contesto post‐metanarrativo. Attraverso l’analisi dell’indoeuropeismo ottocentesco, della ricerca dell’Urheimat e delle loro successive appropriazioni ideologiche, il capitolo mostra come ipotesi filologiche e archeologiche siano state trasformate in narrazioni identitarie e rituali. Come si legge nel testo, la filologia comparata “venne considerata una fonte di verità storica”, mentre figure come Tylor e Leland hanno contribuito, in modi diversi, alla costruzione di continuità simboliche tra passato e presente. Il contributo mette in luce la tensione tra un paganesimo sensitivo‐interpretativo, fondato su immaginazione rituale, e un paganesimo etnonazionalista, che reinterpreta il passato come fondamento di sovranità culturale. In un’epoca post‐metanarrativa, queste pratiche configurano nuove modalità di sacralizzazione, dove storia, mito e identità vengono performati per rispondere a bisogni contemporanei di radicamento e significato.

Česky

Přednáška zkoumá současné pohanství jako prostor pro vytváření imaginárních genealogií a nových forem posvátného v postmetanarativním kontextu. Prostřednictvím analýzy indoevropanství 19. století, hledání praindoevropské Urheimat a jejich následných ideologických apropriací ukazuje kapitola, jak byly filologické a archeologické hypotézy proměněny v identitární a rituální narativy. Jak se v textu uvádí, komparativní filologie byla „považována za zdroj historické pravdy“, zatímco osobnosti jako Tylor a Leland různými způsoby přispěly k vytváření symbolických kontinuit mezi minulostí a současností. Příspěvek zdůrazňuje napětí mezi senzitivně‐interpretativním pohanstvím, založeným na rituální imaginaci, a etnonacionalistickým pohanstvím, které reinterpretovalo minulost jako základ kulturní suverenity. V postmetanarativní době tyto praktiky utvářejí nové způsoby sakralizace, v nichž jsou dějiny, mýtus a identita performovány tak, aby odpovídaly současným potřebám zakořenění a smyslu.

Anglicky

The lecture examines contemporary paganism as a space for the creation of imagined genealogies and new forms of the sacred within a post‐metanarrative context. Through an analysis of nineteenth‐century Indo‐Europeanism, the search for the Proto‐Indo‐European Urheimat, and their subsequent ideological appropriations, the chapter shows how philological and archaeological hypotheses were transformed into identity‐building and ritual narratives. As the text notes, comparative philology was “considered a source of historical truth,” while figures such as Tylor and Leland contributed, in different ways, to the construction of symbolic continuities between past and present. The contribution highlights the tension between a sensitive‐interpretative form of paganism, grounded in ritual imagination, and an ethnonationalist form of paganism that reinterpreted the past as the foundation of cultural sovereignty. In the post‐metanarrative era, these practices shape new modes of sacralization in which history, myth, and identity are performed to meet contemporary needs for rootedness and meaning