V originále
V roce 1603 se v Čechách usadil rakouský šlechtic Jan Bernard, svobodný pán z Fünfkirchen, který koupil od Jáchyma Španovského z Lisova panství Mladá Vožice a Šelmberk. Protože české zemské právo zakazovalo prodej deskových statků cizincům, musel Jan Bernard ještě před převzetím obou statků formálně nabýt českého obyvatelského práva (inkolátu). Cizincům uděloval toto právo zemský sněm, Jan Bernard ale z právního pohledu skutečným cizincem nebyl, neboť již dříve nabyl majetku ve Slezsku jako vedlejší zemi České koruny. Proto nemusel přijímací proceduru absolvovat, ale postačilo mu zpečetit tzv. reverz k zemi a vykonat přiznání před úřadem desk zemských. V roce 1617 požádal Jan Bernard, aby mu byl ze zemských desk poskytnut výpis intabulace jeho přiznání k zemi. V důsledku toho se zjistilo, že deskový registrátor Daniel Kryštof Chrudimský od něj sice přijal taxu za provedení vkladu tohoto přiznání, ve skutečnosti ho ale neprovedl. Svobodný pán z Fünfkirchen se tak musel přiznat znovu a větší zemský soud při této příležitosti formuloval nové, obecné usnesení o usazování obyvatel vedlejších korunních zemí v Čechách, které mělo do budoucna podobným nedopatřením předcházet. Toto usnesení sice směřovalo k deskovým úředníkům a nebylo tak v pravém slova smyslu právní, nýbrž pouze interní normou, přesto ale představovalo dosti zajímavý a závažný zásah do právní praxe, která se k právnímu institutu inkolátu vztahovala a na počátku 17. století byla předmětem poměrně intenzivního normativního zájmu zemských sněmů.
Anglicky
In year 1603 Jan Bernard Baron of Fünfkirchen, an Austrian nobleman, bought Bohemian manors Mladá Vožice and Šelmberk. Because of the Bohemian Land Law prohibiting the selling of Land table estates to foreigners, Jan Bernard had to formally gain Bohemian residential right. As the possessor of Silesian manor, he did not have to be admitted by the Land Diet, but it was sufficient for him to seal “reverse to the Land“ and perform the related oath declaration. In year 1617, he asked the Land table office for the extract of table entry of this declaration. There was found out that a table registrar accepted his subscription fee indeed, but in fact he did not execute that. So Jan Bernard had to declare to the Land again. The High Land Court formulated on this occasion a new general resolution concerning the settling of new inhabitants of subsidiary lands of the Bohemian Crown in Bohemia. This resolution served only as an internal regulation for the Land table officers. Nevertheless, it represented a significant intervention in legal practice concerning the legal institute of residential right, which became an object of relatively intensive normative interests of Land Diets at the beginning of the 17th century.