Příspěvek se zabývá úlohou speciálních penzijním schémat v českém sociálním zabezpečení. Definuje hlediska podstatná pro vymezení jejich existence a mechanismů fungování. Zabývá se vztahem univerzálního penzijního systému a případných speciálních penzijních schémat, včetně vazby na důchodový věk. Jako případová studie je uvedena situace českého hornictví. Následně jsou diskutovány možnosti uspokojení nároků jednotlivých sociálních skupin ohledně zabezpečení ve stáří v sociálním zabezpečení. Příspěvek zohledňuje reálnou potřebu takového zabezpečení ve vazbě na pracovní zatížení, současně ale ukazuje rizika nesystémových kroků v této oblasti a podporuje koncepční nastavení penzijního věku v rámci celého systému zabezpečení na stáří.