Nedávný vývoj byl charakterizován nízkou plodností, prodloužením lidského života a možnou flexibilní pracovní kariérou. Mezigenerační otázky a týmová práce jsou navíc klíčové pro výkonnost podniků. To vytváří nové otázky pro řízení lidských zdrojů, protože lidé by měli pracovat déle a sociální systémy včetně důchodového systému musí být nastaveny tak, aby toto chování podporovaly. Vzhledem k tomu, že nedávné snahy inovovat důchodové systémy empiricky selhaly, navrhujeme nové motivační strategie, které by se vypořádaly s popsaným vývojem v rámci sociálních systémů. V tomto příspěvku proto prezentujeme rozšíření postgraduálního důchodového systému jako nové složky důchodového systému. Vytvoříme model tohoto rozšíření a poté budeme diskutovat o jeho dopadu na současné socioekonomické prostředí a udržitelnost lidských zdrojů v průběhu celoživotní kariéry.