Československý komunistický systém důchodového zabezpečení připomínal bismarckovské penze závislé na výdělku, s nově přiznanými dávkami blízkými výdělkům v předdůchodovém věku a s jejich nedostatečnou indexací. Cílem příspěvku je zhodnocení reformních procesů v Česku a analýza potenciálu jednoduché technické reformy, která by učinila veřejný penzijní systém srozumitelným a efektivním. V procesu přechodu ke kapitalismu za českých liberálních vlád došlo ke změně převažujícího konceptu veřejných penzí na Beveridgeův systém penzí nezávislých na předchozích výdělcích. Hlavní metodou tohoto přechodu byla nedostatečná valorizace redukčních hranic. Moderní mezinárodní penzijní teorie a politika doporučuje oddělení solidárního penzijního pilíře a pilíře s penzemi závislými na výdělku. Po „malé“ důchodové reformě lze snadno provést základní technickou reformu veřejných penzí, spočívající v přechodu na poměrně významný rovný důchod a na sociální starobní pojištění typu NDC, která by vyhovovala stranám, majícím program založený na třech základních sociálních modelech. Zavedení zaměstnaneckých penzí je nezbytné k zohlednění specifik fyzicky náročných zaměstnání.