Detailed Information on Publication Record

Stať se zabývá problematikou výkonu správy statutárními městy, a to jak samosprávy, tak i státní správy v přenesené působnosti. Statutární města (včetně Prahy) vykonávají samosprávu pro více než třetinu a státní správu v přenesené působnosti pro více než dvě pětiny populace. Institut statutárních měst je součástí správy v českých zemích od r. 1850 a jeho funkce se v průběhu času výrazně měnila. V současnosti je nejvýraznější odlišností statutárních měst možnost (právo) dalšího územního členění, kterou využívá 7 z 25 současných statutárních měst. Stať věnuje pozornost legislativní úpravě výkonu správy jak územně členěnými tak i nečleněnými městy. Analyzuje způsoby a kritéria územního členění i způsob stanovení působností, jak vlastní, tak i přenesené, městských částí (obvodů), jak jsou vymezeny ve statutech jednotlivých měst. V případě statutárních měst územně nečleněných analýza ukazuje, že zejména větší z nich vlastními vnitřními předpisy přijímají taková strukturální opatření, která mají neexistenci územně-správních členění těchto měst alespoň částečně nahradit (např. ustavení „komisí městských částí“ nebo „osadních výborů“). Současně ukazuje, že tato opatření nemohou být dlouhodobým perspektivním řešením. Závěr stati konstatuje, že jedním z nutných předpokladů dalšího zkvalitnění správy statutárních měst je i zpřesnění legislativní úpravy jejich postavení, včetně určitého sjednocení terminologie.