V originále
Různé kultury různými způsoby vytvářejí mechanismy ochrany a obrany nebo budují ideologické systémy, které slouží k rozpouštění mnoha rušivých situací a napomáhají jejich přijetí. A v případě smrti, se jedná v podstatě o dva mechanismy, které tuto potřebu vyjadřují a omezují ji na historickou skutečnost, a to za prvé ty, které si vytvářejí imaginární představy a těmi druhými jsou truchlící rituály. Spojení mezi těmito dvěma úrovněmi - oblast představy a ritualita - je velmi úzké, protože rituály předpokládají kodifikovanou vizi mytologií a naopak. Neapolský kult osamělých duší v očistci, který trval v masovém měřítku více než 100 let, nejenom reprezentoval známou potřebu ochočit si smrt, ale díky jeho charakteru masového kulturního fenoménu se stál, alespoň v západním měřítku, jedinečným.
In English
Different cultures create protection and defense mechanisms in different ways, or they build ideological systems that serve to dissolve many interferences and promote their acceptance. And in the case of death, there are basically two mechanisms that express this need and restrict it to historical reality, first of all those who create imaginary ideas and the other are mourning rituals. The connection between these two levels - the area of imagination and rituality - is very narrow because the rituals assume a codified vision of mythologies and vice versa. The Naples cult of lonely souls in purgatory, which lasted for more than 100 years on a mass scale, not only represented the well-known need to domesticate the death, but due to its character, become, at least on the western scale, an unique mass cultural phenomenon.