2019
K vývoji italské folkloristiky a etnografie: od renesančních sbírek lidové slovesnosti k pozitivismu
MAIELLO, GiuseppeZákladní údaje
Originální název
K vývoji italské folkloristiky a etnografie: od renesančních sbírek lidové slovesnosti k pozitivismu
Název česky
K vývoji italské folkloristiky a etnografie: od renesančních sbírek lidové slovesnosti k pozitivismu
Název anglicky
On the Development of Italian Folkloristics and Ethnography: From Renaissance Collections of Folk Literature to Positivism
Autoři
MAIELLO, Giuseppe (380 Itálie, garant, domácí)
Vydání
Národopisná revue, Strážnice, Národní ústav lidové kultury, 2019, 0862-8351
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60101 History
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/04274644:_____/19:#0000460
Organizační jednotka
Vysoká škola finanční a správní
Klíčová slova česky
Dějiny vědy; etnografie; folkloristika; pozitivismus; hermeneutika; národ; Itálie.
Klíčová slova anglicky
History of science; ethnography; folkloristics; positivism; hermeneutics; nation; Italy.
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 10. 11. 2020 13:13, PhDr. Jan Emmer
V originále
Studie pojednává o nesnázích popsat hranice mezi různými studijními obory, jako je etnologie, folklor a etnograpfe, v kontextu Itálie před sjednocením a po něm. Speciální odstavec představuje nejstarší sbírky pohádek, které sesbírali Giovanni Francesco Straparola (1480?–1557), Giambattista Basile (1566–1632) a Pompeo Sarnelli (1649–1724), a první romantické pokusy komentovat ústní tradice. Ostatní odstavce jsou věnovány italským sběratelům pohádek, přičemž zvláštní pozornosti se těší sběratelé Niccolo Tommaseo (1802–1874), Vittorio Imbriani (1840–1886) a Costantino Nigra (1828–1907) a teoretikové folklorních studií Ermolao Rubieri (1818–1879) a Alessandro d'Ancona (1835–1914). Studie popisuje, kde se folklorní studia v Itálii potkávají s etnogprafickými studii a kde a kdy se od sebe vzdalují.
Anglicky
The study offers a description of the difficulty of describing the boundaries between various study disciplines such as ethnology, folklore and ethnography in the context of pre- and post-unitary Italy. In a specific paragraph are presented the oldest collections of fairy tales, collected by Giovanni Francesco Straparola (1480?–1557), Giambattista Basile (1566–1632) and Pompeo Sarnelli (1649–1724) and the first romantic attempts to comment on oral lore. Other paragraphs are devoted to the Italian collectors of folk tales, with a particular attention on Niccolo Tommaseo (1802–1874), Vittorio Imbriani (1840–1886) and Costantino Nigra (1828– 1907), and to the theorists of folklore studies Ermolao Rubieri (1818–1879) and Alessandro d’Ancona (1835–1914). The study describes where folklore studies in Italy met with ethnographic studies and where and when they moved away from themselves.