V originále
Consumption cannot simply be defined in terms of the utilitarian functions of rational economic processes, but in parallel by its ethical and symbolic dimensions. Consumption is a social phenomenon with the pervasive influence of values, norms, customs, traditions, beliefs and other forms of cultural, psychological and spiritual ways of life. Against the background of a hyper-consumerist society, predatory capitalism and the reality of ecological threats, the motivation is intensifying for ethical consumption: ecologically friendly ways of life taking the form of deliberate and voluntary frugality and environmentalism. This study aims to demonstrate the presence and function of Christian values in environmental thinking and to re-examine Christian anthropocentrism as a consistent component of environmentalism. At the same time, through the lens of environmental virtue ethics, I present an argument that strips Christian anthropocentrism of its label as an alleged source of ecological threats and instead refer here to the potential of humanity as caretakers and protectors of Nature. This is illustrated using biblical verses on the emblematic figures of the Good Steward and the Good Shepherd, expressing the responsible and environmentally oriented relationship of humanity to nature.
Česky
Spotřebu nelze jednoduše definovat perspektivou utilitárních funkcí racionálně ekonomických procesů, ale souběžně i jejím etickým a symbolickým rozměrem. Spotřeba je sociálním jevem s pronikavým vlivem hodnot, norem, zvyků, tradic, víry a dalších forem kulturních, psychologických a spirituálních forem života. Na pozadí hyperkonzumní společnosti, predátorského kapitalismus a reality ekologických hrozeb, zesilují motivace etické spotřeby, ekologicky příznivých způsobů života v podobě záměrné a dobrovolné skromnosti a enviromentálního myšlení. Cílem studie je prokázat přítomnost a funkci křesťanských hodnot v environmentálním myšlení a revidovat křesťanský antropocentrismus jako konzistentní součást enviromentalismu. Současně předkládám optikou enviromentální etiky ctností argumentaci, zbavující křesťanský antropocentrismus nálepky údajného zdroje ekologických hrozeb a naopak zde odkazuji k potenciálům člověka jako pečovatele a ochránce přírody. To ilustrujeme s pomocí biblických veršů na emblematických postavách Správce a Pastýře, vyjadřujících zodpovědný a enviromentálně orientovaný vztah člověka k přírodě.