2025
Towards Copyright for the “Soundscape” and “Lightscape” in Theatre
LEŠKA, RudolfZákladní údaje
Originální název
Towards Copyright for the “Soundscape” and “Lightscape” in Theatre
Název česky
Vstříc autorskoprávní ochraně pro světelný a zvukový design na divadle
Autoři
Vydání
1. vyd. Lisboa, Copyright, Neighbouring and Special Rights: State of affairs and further outlook, od s. 301-309, 9 s. 2025
Nakladatel
A Bela e o Monstro, Edições
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Obor
50500 5.5 Law
Stát vydavatele
Portugalsko
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Označené pro přenos do RIV
Ano
Organizační jednotka
Vysoká škola finanční a správní
ISBN
978-989-9131-71-2
Klíčová slova česky
autorské právo; divadlo; světelný design; sound design
Klíčová slova anglicky
copyright; theatre; lighting design; sound design
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 14. 11. 2025 10:15, Mgr. Tereza Denišová, DiS.
V originále
The chapter explores whether stage lighting designers and sound designers in theatre can be considered authors under copyright law. Leška traces the historical role of light and sound from ancient Greek theatre to the modern era, showing that their creative use has always been integral to performance. Drawing from European and comparative examples—including the German Mischtonmeister decision, Czech case law on concert lighting, and collective management practices—he argues that both lighting and sound design increasingly meet the criteria of originality and free creative choice. The chapter concludes that complex theatrical lightscapes and soundscapes should be recognized as copyrightable works, rather than mere technical contributions, particularly given contemporary artistic and technological sophistication.
Česky
Kapitola se zabývá otázkou, zda lze osvětlovací a zvukové designéry v divadle považovat za autory ve smyslu autorského práva. Autor sleduje vývoj využití světla a zvuku od antického divadla až po současnost a dokládá, že jejich kreativní role je nedílnou součástí scénického díla. Na základě příkladů z evropské praxe – včetně německého rozhodnutí Mischtonmeister, české judikatury k koncertnímu osvětlení a činnosti kolektivních správců – dospívá k závěru, že jak lightscape, tak soundscape stále častěji splňují podmínky tvůrčí volby a originality. Složitá světelná a zvuková řešení v současném divadle by proto měla být uznávána jako autorská díla, nikoli jen technické výkony.