2018
Klauzule věčnosti a kontinuita ústavy
ČECHÁK, PetrZákladní údaje
Originální název
Klauzule věčnosti a kontinuita ústavy
Název česky
Klauzule věčnosti a kontinuita ústavy
Název anglicky
Eternitity clause and continuity of the constitution
Autoři
Vydání
1. vyd. Plzeň, Ústavní kontinuita České republiky s československou tradicí, od s. 671-685, 15 s. 2018
Nakladatel
Aleš Čeněk
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
Obor
50501 Law
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/04274644:_____/18:#0000466
Organizační jednotka
Vysoká škola finanční a správní
ISBN
978-80-7380-749-8
Klíčová slova česky
klauzule věčnosti, identita ústavy, implicitní materiální jádro ústavy, změna a odstranění ústavy, originální a odvozený ústavodárce
Klíčová slova anglicky
clause of eternity; identity of the constitution; implicit material core of the constitution; change and removal of the constitution; original and derived constituent
Štítky
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 8. 4. 2020 11:24, Ing. Dominika Moravcová
V originále
Klauzule věčnosti představuje samoomezení ústavodárce, které mu brání změnit ta ustanovení ústavy, o nichž to klauzule věčnosti stanoví. Klauzule věčnosti může sloužit jako ochrana tzv. materiálního jádra ústavy, tj. ustanovení rozhodujících pro identitu ústavy. Ustanovení ústavy, u nichž je zakázána jejich změna, a materiální jádro ústavy je však nutno chápat jako dva vzájemně odlišné pojmy. Legitimitu ke změně identity ústavy má pouze originální ústavodárce. Může ji však měnit pouze za cenu ústavní diskontinuity. Klauzule věčnosti má politický charakter a její závaznost jako omezení ústavodárce (pokud je chápána jako pojem odlišný od materiálního jádra) je závislá na skutečnosti, zda je způsobilá chránit identitu ústavy nebo jinou hodnotu, ve vztahu k nimž originální ústavodárce projevil vůli je takto chránit. Pokud by došlo k takové změně okolností, že klauzule věčnosti již neplní svou funkci, a bylo by možno dovodit, že originální ústavodárce by netrval na jejím zachování, je možno ji z ústavy odstranit, aniž by to znamenalo změnu identity ústavy.
Anglicky
The clause of eternity is a self-limitation of constitution-giver, which prevents him from amending of those provisions of the constitution laid down by the clause of eternity. The eternity clause can serve as a protection of the so-called material core of the constitution, i.e. the provisions decisive for the identity of the constitution. However, the provisions of constitution which are forbidden to be amended and the material core of constitution are to be understood as two different concepts. Only the original constitution-giver has legitimacy to change the identity of the constitution. But it can only be changed at the cost of constitutional discontinuity. The clause of eternity is of a political nature, and its ability to be binding as a limitation of the constitution-giver (if clause of eternity is understood as a concept different from the material core) depends on whether it is fit to protect the identity of the constitution or other value in relation to which the original constituent has shown the will to protect it. If there is such a change in the circumstances that the eternity clause is no longer fulfilling its function, and it could be inferred that the original constituent would under such a situation not insist on preservation of clause of eternity, it can be removed from the constitution without changing the identity of the constitution.