Podrobný výpis o publikaci

Celá řada autorů a institucí se u nás věnuje rodinné politice a předkládá zlepšovací návrhy. Již menší pozornost je věnována systému rodinné politiky jako celku. Je to svým způsobem pochopitelné, neboť v české praktické politice je stále více kladen důraz na politický marketing, což zvyšuje též úlohu a šance lobbingu. Teorie sociální politiky by se s tím však neměla spokojit, měla by analyzovat rodinnou politiku především v kontextu ucelených sociálních modelů. V tomto směru lze rozlišit čtyři základní sociální modely: model liberální, křesťansko-demokratický, sociálně-demokratický a neoliberální. Optimálním řešením pro jednotlivé státy je se orientovat na jeden z těchto modelů – pak lze předpokládat i synergické efekty z uplatňování jednoho uceleného modelu. Z tohoto hlediska je český sociálně-ekonomický systém dosti neukotvený, obdobně jako v dalších postkomunistických a jihoevropských zemích. Příspěvek se dále zaměřuje především na české rodinné dávky, kde lze dosáhnout poměrně vysokých efektů jejich restrukturalizací, s využitím doporučení OECD a EU. V této souvislosti jsou analyzovány i příslušné daňové výdaje. Zásadní otázkou veřejné volby je relace sociálních výdajů na sociální zabezpečení dětí a mládeže a na sociální zabezpečení seniorů.