V originále
Slavná kniha Samuela P. Huntingtona „Střet civilizací“ vzbuzovala hned od počátku plno kontroverzí. Mnozí autoři se k tomuto dílu vztahovali různě: někteří ji brali jako paradigma, někteří ji považovali za teorii, jiní (vč. samého Huntingtona) za hypotetický scénář možné budoucnosti. Je-li vědecká teorie známkou objektivního poznání, má otázka, zda se jedná o vědeckou teorii, metafyzické vyprávění bez průkazných důkazů v praxi, anebo pouhý shluk dojmů, názorů a postřehů autora, kardinální význam pro určení toho, jak s určitým produktem vědeckého myšlení zacházet. Cílem tohoto článku je zdůvodnění toho, že objektivnost ideje střetu civilizací nelze přeceňovat, protože se v tradici Popperovy metodologie vědy jedná o dobře napsané metafyzické vyprávění, které nicméně dokáže generovat nové, provokativní a smělé hypotézy s potenciálem stát se vědeckou teorií.
Anglicky
Samuel P. Huntington’s famous book, “The Clash of Civilizations”, has evoked controversy since it was first published. Many authors have referred to this work in a different way: some have taken it as a paradigm, some regarded it as a theory, others (including Huntington himself) as a hypothetical scenario of a possible future. If scientific theory is a mark of objective knowledge, the question of whether scientific theory, a metaphysical narrative without conclusive evidence in practice, or a mere cluster of impressions, opinions, and perceptions of the author, is a cardinal meaning for determining how to handle a particular product of scientific thought . The aim of this article is to justify the fact that the objectivity of the idea of the clash of civilizations cannot be overestimated, because Popper’s methodology of science is a well-written metaphysical narrative that nevertheless generates new provocative and bold hypotheses with the potential to become a scientific theory.