Detailed Information on Publication Record

Studie předkládá autorskoprávní analýzu těch uměleckých děl, jež autor charakterizuje jako vyznačující se uměleckým záměrem vedenou organizací prostoru v čase (audiovizuální díla, choreografie, divadelní inscenace, kinetické objekty a instalace, světelný design, performance, happening, akce). Z nich se pak zaměřuje na poslední tři a na jejich dosavadní uchopení právní vědou a zahraničními soudy. Všímá si přitom jím pojmenovaného jevu, že s klesající mírou fixovatelnosti uměleckého artefaktu klesá ochota právníka přiznat takovému výsledku tvůrčí činnosti povahu autorského díla a naopak, čím lépe lze fixovat výtvor v listinné podobě, tím větší je pravděpodobnost, že soud takovému výtvoru přizná autorskoprávní ochranu. V procesu soudcovského rozhodování v autorském právu pak poukazuje na vyšší míru zapojení intuice než v jiných oborech práva. Jako systémové řešení navrhuje autor adopci americké doktríny splynutí myšlenky a jejího vyjádření (merger doctrine) a její aplikaci za hranice ryze technických děl (počítačové programy, tabulky aj.) na výtvory ze sféry umění, jako je performance Mariny Abramovićové The Artist Is Present, na níž autor svou myšlenku demonstruje.